Total cost of ownership

Pořizovací cena zdaleka není jediným hlediskem, které by nás při rozhodování o nákupu nového serveru mělo zajímat. Takzvanou „total cost of ownership“ ovlivňuje i řada dalších okolností včetně pozáručního servisu, spotřeby a chlazení či možností konektivity. S Janem Foučkem jsme se zaměřili na položky, které mohou výslednou cenovku serverů nejvíce proměnit.

„Do rovnice toho, kolik nás stojí nové vybavení, a to jak v soukromém životě, tak ve firmě, bychom měli vždy kromě pořizovací ceny zahrnovat i všechny další okolnosti,“ vysvětluje produktový manažer HPE Jan Fouček, který se specializuje na oblast Core Compute. „Stačí si to představit jako pořízení osobního automobilu. Jedna část je samozřejmě sama cenovka na autě, ale různá auta budou mít různou spotřebu, jinou nutnost servisních zákroků a zároveň se bude lišit jejich cena v případě přeprodeje. Podobné okolnosti platí i v oblasti serverů, kterou v HPE označujeme jako Core Compute.“

Co utváří cenu serverů?

V kompetenci produktového manažera je uvádění produktů na trh, připravovat aktivity, které s produkty souvisí (workshopy, školení, semináře či konference), ale i určovat cenovou strategii. Právě do tvorby cenové strategie se promítá celková cena držení produktu, která se označuje jako Total cost of ownership (TCO). V případě serverů by se kupující měl podle Jana Foučka zajímat zejména o následující oblasti, ačkoliv sám přiznává, že tento seznam může být ve skutečnosti ještě delší:

• Pořizovací cena

Základem výpočtu je celková cena nákupu včetně částky, kterou zákazník platí určitou dobu za podporu a servis.

• Rozšíření záruky

Pokud předem vím, že server pořizuji na delší dobu, než kterou nabízí záruka, je důležité zjistit, kolik stojí takzvaná post-warranty podpora.

• Spotřeba a chlazení 

Každý server má určitou spotřebu, tudíž jej musím zásobovat notnou dávkou energie, a ruku v ruce s tím jdou i náklady na chlazení zařízení. Vždy je možné předem vyhodnotit poměr výkonu a spotřeby a tento výsledek následně promítnout do TCO.

• Licenční nároky 

Na provoz serveru je téměř vždy potřeba určitý software, který bývá obvykle licencovaný. Velmi často se cena této licence odvíjí od počtu procesorů (soketů), v poslední době řada výrobců sw přechází na licencování závisející na počtu jader CPU. Licenční problematika je poměrně složitá a zvolit ekonomicky optimální volbu je z pohledu nákladů velmi důležité.

• Správa a zaměstnanci 

Na správu, provoz a případné rozšiřování těchto systémů potřebuje firma kvalifikované zaměstnance, které musí platit ze svého rozpočtu. V této oblasti je klíčová možnost automatizace a použití inteligentních nástrojů pro správu zařízení, které odstraní rutinní úlohy a uvolní tak ruce administrátorům pro kreativnější úkoly.

• Zabezpečení serveru 

Každý nový server musí splňovat jisté bezpečnostní standardy, a zároveň musí pocházet z garantovaného výrobního procesu. Jeho prodejce se tak zaručuje, že v něm není skrytý žádný škodlivý kód. Některé firmy navíc požadují tzv. „trusted supply chain“, což se dotýká celého výrobně-dodavatelského řetězce, kdy je každá část výroby od jednotlivých součástek až po instalaci u kupujícího monitorována a garantovaně zabezpečená. Kupující pak přesně ví, kdo server vyrobil, co do něj nahrál, kdy jej zabalil, kdy jej expedoval atd. To s sebou samozřejmě přináší další náklady.

• Místo v racku

Každé místo v serverových skříních datacenter je dalším nákladem pro kupujícího. Čím víc serverů firma využívá, tím víc skříní a prostoru v datacentru potřebuje. Nové servery bývají téměř vždy výkonnější, a tudíž v tomto ohledu šetří místo. Kolik úspory to pak přinese, je pak otázkou konkrétních řešení, ale obecně lze říct, že tam kde byly u předchozí generace potřeba tři racky, v nové generaci stačí jeden až dva.

• Konektivita

Veškerá elektronická zařízení musí se svým okolím nějakým způsobem komunikovat. Každý server, který připojujeme do nějaké sítě, potřebuje přibližně 3–6 druhů redundantních připojení (napájení, management-data-backup síť atd.). Jedna věc je konektivita na straně serveru, ale druhá se týká toho, kam ten server budu připojovat. Když budeme mít 100 serverů se čtyřmi síťovými připojeními, na druhé straně potřebujeme 400 připojovacích portů. Cena za připojení takového řešení se pak může lišit v řádu miliónů korun, což už se výrazně propíše do TCO.

• Uhlíková stopa

V dnešní době firmy často řeší carbon footprint index, což v případě datových center zjednodušeně znamená, že se zajímají o to, kolik jejich zařízení vyprodukují ekvivalentu kilogramů CO₂ na spotřebovanou kWh. Aby si své skóre zlepšily, musí investovat do udržitelných řešení, které mají co nejmenší uhlíkovou stopu a to tak, aby se zohlednil celý životní cyklus od výroby z primárních komponent, logistiky, vlastního provozu až po ekologickou likvidaci, případně znovu použití v rámci tzv. remarket programů.

Každá firma má samozřejmě jiné nároky. Ne každá z výše zmíněných položek univerzálně ovlivňuje TCO každé společnosti, a naopak byste určitě našli řadu jiných okolností, které se do výsledných výdajů propisují. Vždy je potřeba přihlížet ke konkrétním potřebám a možnostem dané společnosti.