Máte už zřízenou Národní identitu? Možná stále nevíte, o co přesně jde. A nejste sami.
Vládní zmocněnec pro IT Dzurilla: Řešíme eGovernment, i když o tom ještě nevíte
➡️ Když byl v roce 2007 spuštěn první Czech POINT, informační terminál pro online komunikaci se státní správou, zařadilo se Česko v oblasti digitalizace k nejprogresivnějším zemím. Poté polevilo, avšak v posledních letech došlo na stanovení jasných kroků, které je nutné na cestě k digitalizaci nejen státní správy udělat. U skoro všeho z toho je Vladimír Dzurilla, vládní zmocněnec pro IT a digitalizaci. V rozhovoru pojmenovává slabá i silná místa v cestě za modernizací Česka i to, kdo všechno se na tom všem vlastně podílí.
Že na to má mandát, plyne už jen z funkcí, které zastává. Dzurilla je dnes ředitelem státního podniku Státní pokladna Centrum sdílených služeb i Národní agentury pro komunikační a informační technologie (NAKIT). Vládním zmocněncem pro informační technologie a digitalizaci byl jmenován v únoru 2018 a z této pozice vede projekt Digitální Česko. Při pandemii covidu-19 navíc zodpovídá za projekt Chytré karantény nebo centrální rezervační systém pro očkování.
❓ Během posledních let jste se stal něčím jako tváří české digitalizace. Co máte ale reálně na starost vy a vaše firmy, co dokážete ovlivnit, a co už je věc jiných lidí a subjektů?
NAKIT i Státní pokladna, dva subjekty, které vedu, fungují jako běžné komerční firmy. Nejsme rozpočtovka, musíme si na sebe vydělat a obecně být konkurenceschopní, jinak nemáme co dodávat. Státní pokladna reprezentuje datová centra, profi provoz pro kritickou informační infrastrukturu, která by tam měla být časem celá včetně hybridního multicloudu, na jehož provoz se chystáme. Druhá firma, NAKIT, má na starost síťové záležitosti, provozujeme například Pegas, což jsou všechny linky Integrovaného záchranného systému, staráme se o centrální místo služeb a taky provoz Portálu občana, Národní identitu a další. Protože digitalizaci má v kompetenci primárně ministerstvo vnitra, dodáváme hlavně pro něj, ale máme projekty i pro další rezorty – chystali jsme například Chytrou karanténu. Hodně se to prolíná, ostatně oba podniky dnes zaměstnávají asi 800 lidí.
❓ Jak je to rozdělené, kdo kroky v digitalizaci navrhuje a kdo je realizuje?
Standardy navrhuje a následně vynucuje odbor hlavního architekta eGovernmentu na ministerstvu vnitra, v jehož čele dnes stojí Petr Kuchař. Já jsem vládním zmocněncem pro informační technologie a digitalizaci a předseda rady vlády pro informační společnost, což je těleso, do něhož patří všichni náměstci pro IT všech ministerstev. A pak máme ještě plenární zasedání, které čítá asi 80 lidí z různých institucí, kde se navzájem informujeme a koordinujeme naplňování strategie Digitální Česko – každý rok děláme implementační plány, ze kterých plyne, co a jak se daný rok bude v daném rezortu dělat. Důležitou roli přitom hraje i odbor eGovernmentu Romana Vrby, který má na starosti Portál občana, Czech POINT, datové schránky a vlastně všechno, co se nějak dotýká občana, tedy koncového zákazníka. A do skupiny subjektů, které se v agendě navzájem doplňují, patří i Správa základních registrů pod vedením Michala Peška, ten má v gesci základní registry a Národní identitu, kterou sice dodáváme my, ale jeho odbor je ten, který říká, jak to přesně bude vypadat. Všechno, co se v kontextu digitalizace děje, zpracováváme všichni společně.
❓ O digitalizaci státní správy se mluví hodně, ale už ne tolik o tom, jak to má konkrétně vypadat.
Myslím, že v tom spočívá velký posun, protože díky strategii už několik let víme, kam směřujeme. V minulosti se právě tohle hodně měnilo. V letech 2008 až 2012 v Česku všechno běželo, patřili jsme v agendě digitalizace mezi nejprogresivnější na světě, protože se uskutečnily tři základní projekty: vznikly základní registry, Czech POINT a datové schránky. Když si vezmete, kde byl v roce 2010 internet a také to, že na tom všem se muselo začít pracovat už několik let před spuštěním… Byl to zkrátka velký pokrok. Už jen spuštěním Czech POINTu dostali lidé government daleko blíž k sobě – třeba v Praze se do té doby muselo pro výpis z rejstříku trestů na úřad na Pankrác a stály se tam dlouhé fronty. Dnes ho získáte jednoduše na některém z 6700 Czech POINTů.
❓ Jenže pak se vývoj zadrhnul.
Ano, to je pravda. Nechci to příliš hodnotit, protože u toho jsem osobně nebyl, nicméně stalo se nám to, že jsme se moc zahleděli do práce na systémech, jak dělat dobrý backend a jak propojit datový fond, ale vlastně se toho nakonec tolik nepropojilo. Důležitým milníkem ale byl rok 2017, kdy byl spuštěn Portál občana a s ním i snaha opravdu šlápnout do online služeb pro občana. Následovala spousta posunů včetně projektu Národní identita, redesign a nové funkcionality datových schránek, nebo toho, že teď u nás v NAKITu sedí celé UXové oddělení, které řeší to, jak mají jednotlivé služby vypadat, aby byly co nejpříjemnější pro používání. Vznikla také řada rezortních portálů, třeba ten pro Českou správu sociálního zabezpečení nebo web mojedane.cz. Díky zákonu o právu na digitální služby je teď jasné, že do roku 2025 musí všechno fungovat digitálně.
❓ Co to ale konkrétně znamená?
Že když budete jako občan něco potřebovat se státem vyřídit, zvládnete to online. Ale ne, nebude to tak, že už si nebudete moct přijít vyřešit svoje záležitosti třeba na finanční úřad. Jde o to, že jako běžný občan máte relativně málo povinností, při jejichž plnění musíte být fyzicky v kontaktu se státem – daňové přiznání pošlete bez problémů datovkou, možná jednou za čas potřebujete vyměnit doklady. Zkrátka není důvod, proč by to nemohlo fungovat online. Něco jiného samozřejmě je, pokud jste podnikatel, ale jako fyzická osoba to díky digitalizaci můžete opravdu mít všechno jednodušší. Uznávám, lidé mají třeba s daňovým přiznáním pořád lepší pocit, když ho donesou na úřad fyzicky, protože jim případně na přepážce rovnou řeknou, když je něco špatně. Ale úplně stejně dostanete zpětnou vazbu i přes datovku.
❓ Digitálních řešení, která lidem zjednodušují komunikaci s úřady a státem obecně, už je řada. Ale ví se o nich dostatečně?
Vůbec ne, a to je náš dluh. Proto jsme v tomto roce spustili informační kampaň, která má zatím dosah 3,8 milionu lidí a bude pokračovat dál. Víme, že musíme víc mluvit o tom, které služby už existují, co se už dá udělat online a také musíme zajistit, že když někdo narazí na problém, musíme mu umět pomoct, což je věc, kterou zatím úplně neumíme. Když třeba budete vyplňovat ono daňové přiznání, měly by se vám po vstupu do systému některé údaje předvyplnit, protože systém přece ví, kdo jste. Člověk už si má jen doplňovat údaje typu, že daroval 20 tisíc na charitu, protože to stát běžně neví. Ale ví přece o tom, jaké máte nemovitosti nebo kolik máte dětí. Tohle propojení je něco, k čemu spějeme. Zatím není kompletní.
Proč vám může státní digitalizace zhoršit náladu, ale i pomoci od průšvihu, se dočtete ve 2. dílu naší série:
Přečtěte si následující články ze série o státní digitalizaci s Vladimírem Dzurillou: