Kam uhání svět, v němž už teď hrají technologie jednu z hlavních rolí?

Jsou technologie ďáblem, nebo andělem? Přesně to mi vytane na mysli, když si povídám s Janem Kameníčkem. Mužem, který svým způsobem dokonale ztělesňuje oba póly velkého technologického příběhu dneška. Na jedné straně distingovaný top manažer velké nadnárodní IT korporace. Na druhé straně přesvědčený jogín, který se raději než o superpočítačích, umělé inteligenci, hyperkonvergenci či datových analýzách baví o nových generacích, životní rovnováze, východní medicíně, pasivních domech nebo praskání sociálních bublin. Věříte mu obojí. Že je opravdu přesvědčený, že technologické inovace opravdu mohou pomoci k lepšímu životu nás všech na planetě. A že lidé zároveň dokážou zpomalit, víc se věnovat sami sobě a nalézat jiné hodnoty než zisk či hromadění statků.

Ale ta otázka je nabíledni zas a znova. Kam vlastně uhání svět, v němž technologie už spíš den co den než rok co rok mění způsob naší práce, vzdělávání, výroby, energetiky, logistiky, informací a vlastně vůbec všeho? „Nezbývá než věřit, že my jako lidé budeme usilovat primárně o ty dobré věci, které možnosti spjaté s technologiemi přinášejí. Jenže to je věčný boj a nejspíš to nepůjde bez toho, aby se podstatná část lidstva transformovala a začala přemýšlet jinak než v intencích okamžitého zisku a hromadění kapitálu,“ říká muž, který už patnáctým rokem řídí českou pobočku jedné z největších globálních firem – Hewlett Packard Enterprise. Ještě jednou, žádný jednoduchý pohled neexistuje.

Jedno procento nejbohatších lidí na světě vlastní téměř polovinu celkového světového kapitálu. Jaká je to vlastně zpráva pro nás všechny?

Ta špatná zpráva je, že bohatství plodí bohatství, a to procento nejspíš bude časem ještě narůstat. Ta dobrá zpráva je, že tihle lidé už nejsou schopni své peníze utrácet. A tak alespoň část z nich chce něčím přispět. Mnozí z nich přitom cítí, že tento svět je neudržitelný, a obracejí se od materiálních hodnot k těm nemateriálním. Jsem přesvědčený, že současná situace vše jen akceleruje. Urychluje naši transformaci tak, abychom jen neplundrovali planetu. Věřím v lidi, v novou generaci. V to, že najdeme nové hodnoty než je hromadění bohatství nebo nadměrná osobní spotřeba.

To ale není tak jednoduché. Vás samotné přece akcionáři také hodnotí podle zisku, ne podle zavedených environmentálních opatření.

Ano, ale klima se už i v takto velkých firmách mění. Už to není systém minulého managementu, kde je jediný cíl dostat každého pod tlak a pak jej mačkat, dokud se nezhroutí. Dnes si každý už uvědomuje, že tahle planeta tady prostě musí být, aby zisk dál dával smysl. Udržitelnost planety je dnes v HPE akcentováno možná více, než plnění finančních ukazatelů. Možná i proto, že firmy, které nebudou v budoucnu udržitelnost prioritizovat, budou ostatními postavené mimo business. Stejně jako dnes globální management uznává, že každý z nás chce optimálně skloubit pracovní a rodinný život. Pandemie nám ukázala, že technologie už jsou schopné ledasco zvládnout. Omezili jsme z donucení neustálé přesuny a služební cesty, pobyt v kancelářích od–do, vrátili se k rodinám a chodíme běhat v lesích okolo domu. Zvykli jsme si na to a řada lidí se už nebude chtít  naplno vrátit do původního módu. I to je kus transformace, který v nás zůstane.

Technologie jsou připraveny. Ale ustojíme my lidé tenhle progres ve svých hlavách?

Technologie přinesly strašně moc dobrého. Brbláme, že je něco špatně, ale dlouhodobě se vše vyvíjí směrem k pozitivnímu. Dnes, minimálně v České republice, má každý perspektivu slušného života. Nová generace navíc v práci jako takové stráví méně času, než jsme byli zvyklí my. Budou mít víc času na vlastní rozvoj. Na rodinu, vzdělávání, sport, kulturu, přemýšlení, objevování. A nové trendy v čele s umělou inteligencí tomu budou jen napomáhat, protože nás zbaví rutinní či monotónní duševní práce.  Jen to musíme ustát ve svých hlavách, nepromarnit čas a umět si hledat vlastní štěstí. Tahle planeta trpí tím, že si každý z nás koupí nějakou hračku. Auto, které stojí v garáži od rána do večera. Zbytečně – protože právě teď po dobu našeho rozhovoru – ho mohl někdo využít. Stejné je to s počítačem. Potřebujeme se ve všech myslitelných oborech přesunout na sdílenou ekonomiku. Proč bychom měli hamounit a mít luxusní vůz v garáži a nejezdit s ním? A podobným způsobem uvažujeme také v oblasti IT. Uvědomujeme si, že všechny fyzické produkty strašně rychle morálně zastarávají. Pokud něco budu dodávat jako službu, budou lidé využívat jen takové zdroje, které právě potřebují. Není to jen obchodní model, ale uvažování o světě jako takovém.

Pojďme k technologiím. Co jsou podle vás ty nejzásadnější trendy současnosti?

Potřebujeme mnohem lépe využívat zdroje. Existují tu zbytky zdrojů z prehistorických dob. Ze stromů se vytvořila ropa, která tady během třiceti let už nejspíš nebude, a my se budeme muset nějak přizpůsobit. Proto je dnes taková pozornost upřena na všechny technologie, které nám musí pomoct k tomu, abychom byli co možná nejsoběstačnější. Primárně energeticky – neplýtvat energií a vyrábět ji co možná nejvíc distribuovaně, a z obnovitelných zdrojů.

Není v tom částečný paradox? Že o tom mluvíte právě vy – ředitel české pobočky Hewlett Packard Enterprise.

Není. Je to něco, čím žijeme dnes a denně. Trendy jako umělá inteligence budou vyžadovat obrovské výpočetní výkony, zpracované na tzv. superpočítačích. A my jsme světovou jedničkou v jejich dodávce i díky velmi efektivní metodě chlazení, kterou šetříme velké procento elektrické energie. A dodávky výpočetního výkonu formou služby jsou také součástí tzv „circular economy“, která se snaží sdílet zdroje mezi uživateli a recyklovat veškeré technologie při výrobě nových zařízení. Velké rezervy máme také v modelech řízení velkých společností. Ve druhé polovině 20. století se na manažerských oborech universit skloňovala slova jako centralizace, globalizace a „economy of scale“ ve všech přednáškách. A pak Vám stačí jedna loď zablokovaná v Suezském průplavu a vyvolá to téměř globální ekonomickou krizi. Já věřím, že tohle století bude naopak dbát důraz na lokální soběstačnost, a rozvoj robotizace a informačních technologií tuto decentralizaci budou umožňovat. Bude to podobné, jako když máme dnes solární panely na střeše a jsme jako rodina energeticky soběstační. Nejefektivnější firmy i státy na planetě budou fungovat decentralizovaně. Musí se jen hledat správný poměr mezi tím, co se má rozhodovat centrálně a co lokálně.

Mohl byste dát nějaký příklad?

Dokonalou ukázkou jsou pro mě obce. Ty přece dokážou mnohem efektivněji spravovat své rozpočty než kraje, stát nebo nadnárodní celek. Vědí, co mají v místě udělat a proč. Samozřejmě, pak jsou globální projekty, které musíte rozhodnout centrálně. Typicky, pokud máme změnit energetickou soustavu tak, abychom byli soběstační. To v praxi znamená vzít velké finance a dát je na stavbu obnovitelných zdrojů energie, třeba fotovoltaiku. Ale pak je řada rozhodnutí, která mají probíhat ve vlastním funkčním celku. Takto se už dnes, z velké části i díky covidu, postupně proměňuje i paradigma výroby.

V čem?

Tím, že IT umožňuje distribuovat výrobu, můžeme vyrábět efektivněji a ve velkém. Díky tomu robotizace umožní návrat výroby zpátky do Evropy a do Ameriky – to je v principu dobrá zpráva, protože všechno se má vyrábět tak, aby se zboží zběsile nepřesouvalo sem a tam. S automatizací odpadne bariéra v podobě ceny pracovní síly. Jedinou proměnou bude cena specialisty, který bude opravovat robota a bude řídit, jak má ta výroba běžet. Ale těch lidí bude relativně málo a budou hodně kvalifikování – tihle specialisté pak budou drazí i v Číně. Ubude také společností, které se živí jen přeprodáváním nebo marketingem, protože budou potřeba méně a méně. Skoro každé zboží, které dnes koupíte, proběhne přes několik subjektů – a každý na tom má velký profit. IT tyhle dodavatelské řetězce časem zjednoduší.