Jednu technologickou revoluci už Národní muzeum udělalo. Další chystá

Několik let trvala generální rekonstrukce Národního muzea, majestátní budovy na horním konci pražského Václavského náměstí. Zatímco lidé zvnějšku vnímali hlavně budovu potaženou plachtami, uvnitř se kromě stavebních úprav pokládaly tisíce kilometrů kabelů a montovaly technologie v rozsahu, jaký jinde v Česku není. Dnes jsou tady mimo expozic dva sály, do kterých je vstup návštěvníkům zapovězen – mimo serverovny i režie, odkud se ovládají výstavní technologie. Co všechno obnáší chod takového hi-tech komplexu vysvětluje v rozhovoru Martin Souček, ředitel odboru digitalizace a informačních systémů Národního muzea.

Máte v rukou dvě velké budovy, jejichž technologie jsou na správu náročné už jen samy o sobě, natož když se staráte ještě o výstavní expozice. Jak to celé funguje?

Rozdělili jsme to. Pod východní dvoranou se nachází hlavní serverovna, kde má svoje servery a ovládání veškerá technika, která tady v budovách funguje. A k tomu disponujeme ještě druhou serverovnu, které říkáme režie, odkud se na místa expozic vysílají audiovizuální obsahy – těchto audiovizuálních zastavení plánujeme spustit asi 350, reprezentují je všechny interaktivní kiosky, projektory nebo velkoplošné televize, které jsou v expozicích. Všechny jsou ovládány nebo napojeny na centrální audiovizuální síť, a všechno tak odbavujeme z jednoho místa.

Ukázka z nové expozice Národního muzea

Všechno ale kabelem nevedete, že?

Ne, k jednotlivým projektorům nebo televizím nám nemůžou vést kilometrové HDMI kabely, k připojení využíváme platformu Crestron, která umožňuje kabel „zabalit“ a poslat na velmi dlouhou vzdálenost po metalickém standardním UTP kabelu. Kromě toho technologií Crestron ovládáme celou výstavu – v praxi to znamená, že večer někdo zmáčkne tlačítko, aby se všechno rozsvítilo a na místě se mohlo uklidit, nebo naopak, když například přijede televize na natáčení, tak panely rozsvítíme, ale naopak tlumíme jejich zvuk.

Uplatňuje se podobná technologie už někde jinde v Česku?

Samozřejmě, řešení Crestron je v inteligentních budovách docela rozšířené. Většinou ale slouží „jen“ k ovládání budovy, například nastavení teploty na dálku nebo osvětlení, typicky jsou to velká kancelářská centra. Méně využívaná je druhá funkce, zmíněný přenos audiovizuálního signálu na dlouhou vzdálenost. My máme obecně specifické požadavky – když jsme řešili, že potřebujeme z režie propoj do dílčích switchoven, které jsou na každém půlpatře, tak, aby tudy teklo 200 GB za vteřinu, všichni nám říkali, že jsme se zbláznili. (směje se) A k tomu se nám tady propojuje velké množství různých technologií. Na pozadí máme „arubáckou infrastrukturu“ a nad tím z jedné strany systém Crestron a z druhé Siemens, který primárně ovládá osvětlení a napojení na dohledový systém. I pro dodavatele je pak překvapením, co všechno musí řešit. Máme tady například několik typů osvětlení a trvalo týdny, než se je povedlo propojit s infrastrukturou ovládání expozic, protože systémová integrace se nastavuje poněkud nestandardním způsobem.

„Brzy budeme spouštět mobilní aplikaci, jež bude zároveň návštěvníky navigovat po budovách.“

Martin Souček

Jak do toho zapadá Aruba HPE?

Co se týká Aruby, tak celá síť „frčí“ na jejich aktivních síťových prvcích. Druhá věc jsou bezdrátové technologie, všech asi 250 talířů i celá wifi infrastruktura, která je ovládá. A do třetice k tomu patří Bluetooth technologie, na kterých budeme spouštět mobilní aplikaci, jež bude zároveň návštěvníky pomocí beaconů navigovat po budovách. Samozřejmostí je k tomu fakt, že se u nás může každý připojit k wifi – slouží k tomu celkem standardní captive portál, protože nechceme, aby k síti automaticky připojoval každý, kdo jde okolo. Na každého návštěvníka máme limit 10 MB za vteřinu, aby mohl fungovat, ale zároveň zbylo i na ostatní, což nám všechno Aruba celkem bez problémů umožní. Zvládli bychom takto odbavit až dva tisíce lidí najednou, což se ale nestane, protože takové množství lidí v budově by odporovalo protipožárním předpisům.

Podle čeho jste se rozhodovali při výběru konkrétních technologií? Jak přemýšlíte jako zadavatel?

Vzhledem k povaze Národního muzea je každý náš IT krok lemovaný výběrovým řízením, což je náročné, ale umíme s tím korektně pracovat. Při vybavování jsme tak mohli sahat po tom nejmodernějším, co bylo v daný moment na trhu dostupné, což bylo důležité proto, že už jen samotný proces soutěžení je dlouhý, takže než dojde na instalaci, mohla by být jakákoliv jiná technika už zkrátka zastaralá. Vždycky musíme počítat s tím, že než my produkt vysoutěžíme a nasadíme, bude už někde vznikat něco nového a modernějšího, ale řekl bych, že teď máme dostatečný náskok, abychom byli ještě pár let na špičce a nemuseli všechno měnit.

Obrovská oliheň nad hlavami návštěvníků

K tomu se všemu se musí ale připočítat fakt, že jednoduchá není ani údržba takového množství systémů.

Ano, vzpomínám si, že nám říkali, že až to tady všechno naplno rozsvítíme, tak se z údržby všech těch audiovizuálních zastavení zblázníme. Jsem přesvědčený, že se to nestane – zvolili jsem velmi kvalitní redakční systém, správu obsahu i dohled. Můžete si to představit jako webové stránky, které se na dálku spravují a každá stránka představuje jedno audiovizuální zastavení, přičemž se kontroluje stav zařízení i to, jestli vysílá to, co má. Máme tak neustále přehled a k tomu nám ještě v jedné z budov sídlí audiovizuální velín, kde po dobu otevřených expozic neustále sedí člověk a kontroluje, jestli některé ze zastavení nesvítí červeně, protože poruchy si nemůžeme dovolit. V podstatě na každou platformu máme také servisní firmu. Chvíli se sice zdálo, že na některé úkony v Česku partnery nenajdeme, ale pak se ukázalo, že jsme jenom špatně hledali a vstřícné a kompetentní lidi jsme nakonec přece jen našli.

Jezdíte si někam pro inspiraci?

Jezdili jsme do londýnského Natural History Museum, ale to spíš kvůli dalšímu tématu, které nás bude čekat. Jedná se o budování nového centrálního sbírkového systému, což zní triviálně, ale až se jednou systém nasadí, bude to pro Národní muzeum revoluce století. Traduje se, že muzeum má 20 milionů sbírkových předmětů. Převést jejich podstatnou část do systému, který bude odpovídat mezinárodním standardům, bude metadatově dobře nastaven a zároveň uživatele nebude štvát, to je obrovský úkol. A já se na něj docela těším.