Soustřeďme se na jednu věc a buďme v ní nejlepší

Na příkladu Kosti Seluckého si člověk nejlépe uvědomí, jak čas (a společně s ním také vývoj informačních technologií) uhání. Když v sedmdesátých letech našel zalíbení v tehdejší výpočetní technice, vládly IT sálové počítače s velikostí operační paměti RAM 64kB, děrnými štítky jako vstupním médiem a magnetickými páskami místo disků.  Nejmodernější technologií, se kterou se tehdy setkal, byl kapesní programovatelný kalkulátor Hewlett Packard, na kterém se daly počítat matematické funkce a psát jednoduché programy v délce několika desítek instrukcí. V osmdesátých letech se z Akademie věd dostal do Hewlett Packard jako obchodní zástupce – v roce 1988, zrovna když začínala éra prvních HP PC Vectra a společnost HP uváděla na trh druhou generaci laserových tiskáren LaserJet II a vůbec první inkoustovou tiskárnu. Na přelomu milénia stál s kolegy na silvestra na střeše firemního sídla, pozoroval ohňostroje pod sebou a bál se, jestli Praha nezhasne při přechodu na Y2K. V prvním desetiletí nového tisíciletí prožil neskutečnou éru systémové integrace a ve druhém desetiletí pro změnu štěpení všeobjímající společnosti Hewlett Packard na řadu úžeji profilovaných firem. V březnu roku 2020 se pak stal oficiálně důchodcem. Po 32 letech pod jednou vlajkou tvrdí, „že s firmou HPE dnes už nemá nic společného, že se jen v poklidu může věnovat svému milovanému vínu a cestování po vinařských regionech Francie s ženou a vysněným Fordem Mustang“. Ale jakmile se v rozhovoru stočí řeč na aktivity Hewlett Packard či Hewlett Packard Enterprise, automaticky začne používat slovíčko „my“.

Drtivou většinu svého profesního života jsi strávil ve společnosti Hewlett Packard. Když se ohlédneš, které roky pro tebe byly největší jízdou?

Samozřejmě začátky. Co si budeme povídat. Krok od řadového inženýra v akademii věd k obchodnímu zástupci celosvětově známé západní společnosti, to bylo podobné, jako bych šel dnes z ulice dělat náměstka ministra. Kdo nezažil „totáč“, si to vlastně asi nedokáže představit. Ve druhé polovině devadesátých let začaly úspěšné prodeje velkých systémů spojených s řízením výroby a údržby nebo s řešeními využívajícími pokročilé SQL databáze. Krátce poté se nám začalo dařit získávat velké komerční zákazníky i instituce státní správy – tedy bázi, na níž v dobrém slova smyslu navazujeme dodnes.

Dnes se tomu říká systémová integrace. Jak se tomu vlastně říkalo tehdy?

Ani si přesně všechny ty názvy nepamatuju. Spousta věcí vznikala intuitivně a pojmenovávala se až časem. V každém případě platí, že se Pavlu Kaláškovi v té době podařilo vybudovat tým lidí, který dokázal navrhovat a dodávat komplexní řešení těm největším firmám na trhu. Distribučním, logistickým, výrobním i telekomunikačním společnostem, ale i státním organizacím. Přestali jsme dodávat jen hardware nebo počítače v krabicích, ale dokázali jsme implementovat síťovou infrastrukturu, velké aplikace jako třeba SAP R/3 a pokročilé softwarové nástroje. Vstoupili jsme do oblasti, na kterou před námi mívala IBM téměř monopol. A v řadě případů jsme je dokázali porazit. Přístupem, řešeními i vztahy.

Na jaké další momenty vzpomínáš jako na nejzásadnější?

V roce 2002 HP koupilo Compaq. To byla naprosto neuvěřitelná zpráva – a i pro nás, lidi v HP, veliké překvapení. Ohromná akvizice, na kterou jsme možná nebyli úplně dokonale připravení. Proto nám poměrně dlouho trvalo, než jsme dokázali produkty i lidské týmy vyladit. I později jsme dělali různé akvizice, ale největší radost mi přinesly ty z poslední doby.

O jaké šlo?

Už pod hlavičkou Hewlett Packard Enterprise, jsme koupili SGI. Firmu, s níž jsme řadu let soupeřili a posléze spolupracovali. Absolutní špičku v High Performance Computingu, která léta udávala trendy vývoje. V loňském roce jsme oznámili akvizici další legendy v superpočítačích – značky Cray. Díky tomu máme dnes sotva překonatelné portfolio nejvýkonnějších počítačů světa. A to nemluvím o řadě úspěšných akvizic v oblasti zařízeni pro ukládání dat jako byl třeba 3Par nebo NIMBLE.

Jak vlastně koukáš na dělení obřího Hewlett Packard do menších společností? Tedy trend posledních pěti let…

Z mého pohledu je to naprosto správné rozhodnutí. Ale berte to prosím jen jako můj osobní vhled, který může být dost omezený. Nicméně tím, jak se celá společnost i obor IT neustále mění, mně přijde logické koncentrovat se na jednu konkrétní oblast a v ní být absolutní špičkou. Časy, kdy jsme dokázali dělat úplně všechno a naše heslo bylo „milý zákazníku, řekni nám, co potřebuješ a my ti to dodáme“, už jsou pryč. Doba si žádá dravé firmy, jež dokážou flexibilněji reagovat na trh a měnit se pružněji podle potřeb zákazníků. Tím, že jsme dali pryč měření, analytiku, osobní počítače nebo tiskárny, se můžeme zaměřovat na naše gros. A to jsou datová centra a způsob jejich dodávky. Můžeme ve své oblasti dělat smysluplné technologické nákupy – což je přesně případ Craye, který nám doplnil portfolio v oblasti High Performance Computingu a zároveň nás více propojuje se světem vědeckých institucí. Mně to dává smysl, vnímám to jako návrat Hewlett Packard ke kořenům. Soustředíme se na pár věcí a jsme v nich opravdu dobří.