Průmysl 4.0: Jak jsou na tom Češi?

Nevýhodou mnoha inovací a vynálezů je fakt, že pojem často přebije celý příběh. To platí i pro případ Průmyslu 4.0, o kterém se v posledních letech popsaly stohy klasického i virtuálního papíru. Až by jeden získal pocit, že onu bájnou revoluci, která otřese trhem práce a zautomatizuje podstatnou část rutinních lidských činností, nikde kolem sebe nevidí.

Přitom tisíce firem den co den dělají další kroky k digitalizaci, automatizaci, datům a umělé inteligenci. „Nepřijde boom. Nevzbudíte se do dne, kdy bude Průmysl 4.0 tady. Je to proces, který kousek po kousku mění svět výroby a následně se přelévá do dalších oborů lidské činnosti,“ říká Jan Fouček ze společnosti Hewlett Packard Enterprise.

Otázkou však zůstává: jak je na tom Česká republika? Jsme zemí, která udává trendy v oblasti výrobních inovací, nebo se vezeme ve vlaku a čekáme, kde nám zastaví?

Opravdu se u nás „roboti“ zavádí nebo je to jen zbožné přání technologických firem? „Zavádí a ve velkém. V rámci České republiky jsme na prahu velké personální krize a management firem o tom dobře ví. V tuhle chvíli je 330 tisíc volných pozic, ale jen 270 tisíc kandidátů na práci. Platy letí nahoru, což jenom umocňuje tlak firem na potřebu zefektivňovat. Pokud už jste implementovali jeden stroj a ten vám šetří desítky procent, rychle budete investovat dál. Čím je firma větší, tím více si to uvědomuje. Vidí totiž dílčí výsledky, které dokazují, že jdou správným směrem,“ říká Tomáš Skočil ze společnosti Siemens, která nejnovější průmyslová řešení implementovala a implementuje v řadě velkých výrobních podniků.

Digitalizační vlna
Trend do České republiky míří zejména z Německa, které hraje v nejnovější průmyslové revoluci prim a zároveň ukazuje, jak moc je česká ekonomika na té německé závislá. Ne náhodou se o České republice mluví jako o další spolkové zemi. „V Německu jsou napřed, v rámci Průmyslu 4.0 už začali měnit i edukační systém. U nás má celý proces mírné zpoždění. Přesto už dnes se naši kluci z vývoje chodí učit na univerzity, mají přednášky a cvičení v rámci průmyslových automatů, periferií a studenti mají možnost pracovat na reálných projektech,“ dodává Tomáš Skočil.

Stejně jako v každé revoluční době platí, že je důležité udělat změny včas a svézt se na první vlně. „Ať už podnikáte v kterémkoli z oborů, víte, že musíte neustále investovat do inovací dříve, než vám konkurence ujede. V tomhle případě velké průmysly inspirují ty menší. Pokud to funguje ve Škodě nebo Continentalu a přináší to pozitivní ekonomické výsledky, pak chcete následovat úspěšný příklad i vy. Češi jsou přitom ve výrobě považovaní za špičku v rámci regionu,“ říká Lubomír Galatík ze společnosti Hewlett Packard Enterprise, která průmyslové revoluci poskytuje zásadní hardwarovou bázi – ať už jde o servery, úložiště, datacentra, networking nebo celkovou IT infrastrukturu.

Výkon versus zaměstnanost

Celý proces se tak neustále zrychluje. „Pokud je něco profitabilní, tak se to dřív nebo později začne masivně implementovat. Bez ohledu na to, jestli to prosazuje vláda nebo ne,“ dotýká se Tomáš Skočil tématu, které v odborné komunitě budí vždy lehké úsměvy na tváři. Tedy otázku, jestli česká exekutiva trend pohání nebo spíše brzdí. Podle Lubomíra Galatíka hraje trochu roli dvojitého agenta. „Tím, jak je téma nové, tak se trochu vyčkává. Čeká se na výsledný efekt, dělají se studie, o tématu se diskutuje na řadě setkání. Ale projevuje se v tom dichotomie potřeb vlády, která v podnikatelském prostředí vždy tvrdí, že dělá maximum možného pro konkurenceschopnost firem, ale na druhé straně se potřebuje široké veřejnosti pochlubit skoro stoprocentní zaměstnaností.“  A Tomáš Skočil dodává: „Momentálně pracovní pozice chybí, proto se i vláda ptá, jestli chceme nabírat lidi ze zahraničí. Za mě teď vláda bojuje za to, aby v rámci univerzit byly rozvíjeny programy na Průmysl 4.0. Aby lidé vycházející z univerzit vycházeli proškolení. A aby firmy rozvíjející Průmysl 4.0 spolupracovaly se studenty už na školách. To je pro mě mimořádně důležité téma. Lidé, co jsou teď na střední nebo na vysoké, se musí naučit, jak s digitalizací a robotizací pracovat.“

Pokud se tak nestane, zadělá si Česká republika na problém. Přitom kdy jindy, než právě teď, je čas na zásadní investice a reformy.