Prosperitě Česka pomůže zbavit se levné práce. Bez technologií to ale nepůjde

Radek Špicar ze Svazu průmyslu a dopravy ČR prozradí, jaká je podle něj ta správná cesta k prosperitě, a mnohem více.

Osobnosti

Cest k tomu, jak udělat z Česka lépe prosperující zemi je řada. Radek Špicar ze Svazu průmyslu a dopravy ČR, nabízí jednu provokativní: Přestat si vážit firem pouze za to, jak velké množství zaměstnanců mají, ale naopak za to, s jak inovativními produkty přichází na trh a jak dokážou využít moderní technologie a tím lidem nabídnout i práci za vyšší mzdu. Právě to by mělo být tématem dalších let. Stejně jako využití umělé inteligence, o čemž se teď rozhoduje na úrovni Evropské unie.

Často mluvíte o tom, že abychom se zbavili levné české ekonomiky, musíme se zbavit levné práce. Jak si to představujete?

Odbory před několika lety velmi správně poukázaly na problém levné práce. Popsaly, že máme proti Německu třetinové mzdy a musíme to změnit. Jednoduché řešení by bylo zvýšit mzdy, ale to by vedlo ke kolapsu. Nám to ale umožnilo otevřít téma levné ekonomiky, protože levná práce je důsledek, ne příčina. Projevuje se třemi způsoby: Za prvé nejsme finální výrobci s přímou marží a s přímým vztahem k zákazníkovi. Když máte vysokou marži, můžete svoje zaměstnance lépe platit. My jsme ale spíš subdodavatelé, kteří mají v mnoha sektorech marže v řádech jednotek procent. Navíc tuzemské firmy často vlastní zahraniční majitel, což vede k odlivu dividend – každý rok odsud odejde 300 miliard korun, které by mohly posloužit na investice do výzkumu a vývoje nebo právě na platy. A třetí rys je nedostatečná digitalizace a robotizace, což vede k tomu, že sice máme nejnižší nezaměstnanost, ale taky nízkou produktivitu. Když v některých automobilkách stále ještě zaměstnáváme desítky tisíc lidí, tak produktivita není taková, jako když jsou linky plně robotizované a vy tím pádem potřebujete méně lidí, kterým ale můžete víc zaplatit. Proto se odstraněním levné ekonomiky zbavíme i levné práce.

Jenže v Česku je pořád znakem dobré firmy třeba i to, že dává práci hodně lidem. Tím, co říkáte, by muselo dojít ke změně přemýšlení. Jde nám o to, abychom měli více firem, ale s malými počty zaměstnanců?

Opravdu si myslím, že tuhle filozofii musíme změnit. Osobně mám firmu na prodej krmiva pro psy a kočky. Dřív by to bylo tak, že bych měl továrnu, zaměstnával spoustu lidí a měl bych respekt. Pravda je taková, že já si továrnu najímám a ta mi podle mojí receptury, což je moje know-how, krmivo vyrábí. Nejsem majitel továrny, přesto vyrábím. Díky tomu, že je o produkt zájem, mám poměrně vysokou marži, ze které kus dám tomu, kdo továrnu vlastní. Myslím, že právě tímto způsobem se ekonomika bude vyvíjet. Byl bych opravdu raději, kdybychom měli větší množství firem s možná menším počtem zaměstnanců, ale byly by to firmy s vysokou přidanou hodnotou, marží a globálně úspěšnější.

Globálně úspěšní? Může být takových firem v tak malé zemi hodně?

Může jich být určitě víc, než je dnes. Příkladů, že to dokážeme, je hodně. Podívejte se na Josefa Průšu a jeho 3D tiskárny, Avast, který se stal světovou jedničkou v jednom z vůbec nejperspektivnějších odvětví, Linet nebo Rohlík Tomáše Čupra. Díky mnoha letům strávených mezi kapitány českého průmyslu a také díky výzkumu Aspen Institutu, na kterém jsem se kdysi podílel, ale vím, že je málo lidí, kteří by měli od začátku vizi budovat globálně úspěšnou firmu, mají výdrž, know-how a peníze. Právě ve zmiňovaném výzkumu se ukázalo, že český podnikatel tuhle ambici prostě nemá. A já jsem toho vlastně taky příkladem. Chci mít firmu, která bude vyrábět něco smysluplného, z čeho budu mít radost, chci zaměstnávat akorát tolik lidí, abych s nimi měl nějaký vztah, a chci se firmou zabývat jen tolik, abych měl čas i na jiné aktivity.

Není to pro zdravé podnikatelské prostředí dost?

To ano, ale myslím, že je i zdravé mít ambici vybudovat něco velkého, protože to pomáhá celému ekosystému a ekonomice. Ten, kdo takhle vydělá, investuje peníze dál, a pomáhá tak ostatním. Chci víc „Avastů a Linetů“, aby jejich majitelé investovali do svého okolí, a pomáhali tak následovníkům. Ekonomice by to hrozně pomohlo. Stejně jako větší využívání synergií.

Co tím myslíte?

V Česku spolu různé světy hrozně málo spolupracují. Mezi firmami a akademiky nebo byznysem a uměním jsou velké bariéry. Jednotlivé světy jsou uzavřené, nekomunikují spolu, což je do budoucna strašně problematická věc, protože kreativita potřebná pro rozvoj člověka, firmy a společnosti, vzniká z diverzity. Aby vzniklo něco unikátního a originálního, musíte propojit něco, co se těžko spojuje. Proto musí být i pracovní týmy různorodé. Sice je noční můra je managovat, ale ze střetu různých pohledů na jedno zadání vznikají originální řešení.

Většina regulace v oblasti digitální ekonomiky vzniká na evropské úrovni. Jak se do toho zapojujete?

My už jsme jako svaz dávno pochopili, že pokud chceme ovlivňovat tuzemské prostředí, musíme ovlivňovat to evropské. Proto máme vlastní kancelář v Bruselu. Taky nám dlouho trvalo, než jsme si to uvědomili, ale ono je to tak, že velké politiky se opravdu nastavují v Bruselu a v členských zemích se už jen lehce upravují, takže se podle toho jako země i my jako svaz musíme chovat. Pokud chceme, aby nastavení legislativy upravující i témata digitální ekonomiky dobře fungovalo, tak musíme pracovat, už když se připravují tzv. Zelené či Bílé knihy a obecně se začíná o tématu více mluvit. Na evropské úrovni je to hodně teoretická záležitost, ale už v ní se stanovují mantinely a my u toho musíme být, aby to Evropa nepřehnala s restrikcemi a mohlo to v reálném světě fungovat.

Připomínkovali jste třeba Bílou knihu o umělé inteligenci. Teď už je na stole návrh nařízení. O co tam přesně jde a co je potřeba, aby tahle právní úprava dobře fungovala?

Bavíme se hlavně o tom, jak moc je nastavení a v jakých sektorech potřeba, nebo kdo a jak má nasazení technologií podporovat, co jsou citlivé věci, kde je potřebná regulace… Teď to všechno vzniká a my musíme být u toho. Nejde jen čekat, až přijde nařízení. Nařízení bude zásadně ovlivňovat témata jako autonomně řízená auta nebo využití umělé inteligence v medicíně. Privátní sektor je o světelné roky dopředu, technologie už existují, ale musíme nastavit, za jakých podmínek je budeme používat, což pokulhává. Evropa musí rychle naskočit a nesmí klást překážky, které by způsobily znemožnění využití. Návrh regulace nyní společně s firmami pečlivě analyzujeme, nicméně už nyní mohu říct, že tam nějaké “red flags” vidím a mám obavu, aby taková regulace rozvoji technologií umělé inteligence neuškodila. Ale to je i úkol pro nás, abychom se pokusili najít nejlepší možné nastavení. Je to ale velký boj. Správný politik má mít kontakt s praxí, ale zároveň má být autonomní ve svém finálním rozhodování, které se má odehrát ve prospěch celé společnosti, což je těžké. Musím ale říct, že moje zkušenost z Bruselu je někdy lepší než z vyjednávání s českou státní správou. V Bruselu jsou velmi chytří lidé vybíraní tvrdými konkurzy. Často přicházejí z praxe, ale pro unii pracují proto, že si to vybrali a chtějí pomoct dobré věci.


Sledujte nás

Stojí za přečtení

banner