Pavel Strašlipka: Udržitelnost musí být dlouhodobá

Zaměstnanci HPE za každou prodanou storage zasadí jeden ovocný strom. Takže #hodnědatamášsad.

Komunita

Pavel Strašlipka patří k opravdu dlouholetým zaměstnancům HPE. Ani po téměř 15 letech mu ale nedocházejí nápady na inovace, zejména v oblasti prezentace produktů. Je pravidelně vidět na sociálních sítích, komunikace se zákazníky ho evidentně baví. Nově vede i udržitelný projekt #hodnědatamášsad, který sám inicioval. V čem spočívá? A jak se udržitelnost a společenská odpovědnost promítá do činnosti celého HPE? 

Jak dlouho už v HPE pracujete?

Zaměstnancem jsem už přes čtrnáct let a jako Storage Category Manager pracuji více než 10 let. Předtím jsem byl produktovým manažerem ve společnosti DNS. Do – tehdy ještě HP – jsem nastoupil na obchodní pozici, kdy jsem měl na starosti mid-market (SMB) zákazníky. Byli jsme tenkrát tým plný mladých talentů. Následně jsem po 4 letech přešel na současnou pozici. Zakládáme si nejen na dobrých vztazích, ale i na vysoké odbornosti a profesionalitě.

Mým cílem jsou vylepšení a inovace v product managementu – snažím se naše služby prezentovat zákazníkům zajímavěji. Chci jim ukázat, jakou přidanou hodnotu jim naše produkty přinesou. Celkově rád mluvím o technologiích a souvisejících projektech. A rád bych v této oblasti trochu změnil mindset lidí. Snažím se ukázat, jak lze věci lépe prezentovat a prodávat. Možná vás to překvapí, ale i v IT sektoru je to hodně o komunikaci. Navíc mě opravdu baví vztah se zákazníkem i hledání nových řešení.

Kdy a jak se vznikl projekt #hodnědatamášsad?

HPE je – stejně jako jákoliv jiná obchodní společnost – založená za účelem tvorby zisku. Kromě toho však cítíme určitou společenskou odpovědnost, protože ti úspěšní by měli pomáhat těm, jenž takové štěstí nemají. Jako korporace máme samozřejmě více centrálních programů, kterými se snažíme část prostředků společnosti „vrátit“. V rámci české pobočky jsme však chtěli přijít s něčím, co pomůže lokálně, například české přírodě, českému zemědělství. Přišel jsem tedy s iniciativou – za každou prodanou storage vysadíme jeden ovocný strom. Je to snadno měřitelné, srozumitelné, a navíc je to smysluplné. A přináší to hmatatelný výsledek. Jsme moc rádi, že korporaci se myšlenka zalíbila. Iniciativu jsme představili na naší nedávné konferenci, jejíž podtitul zněl Trendy a inovace, tak jsme chtěli vedle technologických vizí a novinek přijít s něčím, co by nadchlo a překvapilo. Jsme na úplném začátku, ale už teď máme spoustu pozitivních ohlasů ze všech stran.

Jak takovou iniciativu podporuje korporace, případně lokální management?

Významným způsobem. Naše myšlenka totiž nebyla jen ukrojit něco ze zisku, koupit nějaké sazenice stromků a nechat je někde vysadit. Naši zaměstnanci dostali možnost se v rámci dobrovolnických aktivit stát na příslušný den těmi, kdo celé sady stromů vlastníma rukama vysází. A zde je velká podpora HPE. Ve firmě existuje dlouhodobý volunteering program, díky němuž se zaměstnanci mohou jednou za dva měsíce věnovat celý pracovní den dobrovolničení, ale dostanou zaplaceno tak, jako by byli v práci. Toto funguje celosvětově. Vím, že kolegové pomáhají například v nemocnicích, dětských domovech, domovech důchodců. Pomáhají uklízet, malovat, učí staré lidi ovládat počítače nebo třeba rozvěšují obrázky od dětí.

Vraťme se ke stromům. Kolik jich plánujete vysadit? A proč zrovna ovocné sady?

Nejen proto, že si můžeme pochvalovat, jak „projekt opravdu nese ovoce“. Dává nám smysl a jsme rádi, že můžeme udělat něco pro lokální veřejný prostor. Přitom se tomu můžeme věnovat dlouhodobě. Teď na jaře proběhlo první sázení, první sklizeň tedy očekáváme za tři až čtyři roky. A v plánu jsou čtyři sázení ročně – což můžeme hezky propojit s tím, že prodáme zhruba dvě stě kusů storage jednotek ročně. Jeden ovocný sad totiž čítá asi padesát stromů.

Mají vaši zaměstnanci chuť se projektu účastnit?

Zájem je opravdu velký, až mě to příjemně překvapilo. Hned napoprvé se zapojilo více než 20 zaměstnanců, kteří v nově vytvořeném sadu strávili celý den v rámci dobrovolnictví. Je fajn vidět, když po vás zůstane skutečný, s odbornou podporou založený, sad. Představa, že jej jednou budete moct ukázat vlastním dětem je jednoduše lákavá a osvěžující. Mnozí se už ptají, kdy bude další kolo. Vedlejším efektem fyzické práce s rýčem je totiž také prima utužování kolektivu. Musíme ale nyní počkat na začátek podzimu, léto není pro sadbu vhodná doba.

Plánujete i další udržitelné aktivity?

Udržitelnost může být podle nás jen dlouhodobá. Proto aktuálně plánujeme spíše další kroky v projektu #hodnědatamášsad. Do budoucna uvažujeme o možnosti podpory zpracování vypěstovaného ovoce lokálními odběrateli, čímž by se dalo navázat další prospěšnou činností. Uvidíme ale, jak se vše bude vyvíjet.

Promítá se udržitelnost i do vaší pracovní náplně?

Začal jsem pracovat v IT v době, kdy se toto téma příliš neřešilo. Raději se nakupovalo více než méně. Dnes je to ale jinak. Je velmi obtížné být uhlíkově neutrální, protože věci vyrábíme a logicky tak spotřebováváme nerostné suroviny, ale snažíme se naši uhlíkovou stopu alespoň snížit. A to tak, že pracujeme efektivně, šetrně k přírodě a neplýtváme těmi zdroji. A pokud to jde, vyrábíme naše produkty přímo v ČR, místo abychom je složitě a draze dováželi z Asie.

Dále šetříme finance i planetu tím, že udržujeme naše zařízení v co nejdelším životním cyklu. Je zajímavé, že vlastně služba HPE GreenLake využívá principu, že když už pro někoho není systém dostatečný, z hlediska výkonnosti nebo kapacity, stáhneme ho a můžeme jej použít pro jiného zákazníka. Jako technologický lídr tak pomáháme našim zákazníkům s asset managementem. Pro někoho to bude ideální, pro jiného už ne dostačující. Je skvělé, že se o tom více mluví a zejména mladou generací to hodně zajímá. Říkám, že vlastně „recyklujeme“ a přirovnávám to k životnímu cyklu mobilního telefonu v rámci rodiny: někomu už nevyhovuje třeba z pohledu kapacity či výkonu, tak ho prodá a koupí si ho někdo jiný, komu ty technické parametry ještě bohatě stačí.

Snažíte se žít ekologicky i v soukromí?

Určitě, mám moc rád přírodu a není mi lhostejná. Doma se snažíme vše spotřebovat a samozřejmě třídíme odpad. Myslím, že zpočátku stačí malé krůčky, které však ve finále mají velký dopad. Pokrok je, že už o tom přemýšlíme a učíme s manželkou tak uvažovat i naše děti. Ať už jde o to, že neplýtváme jídlem nebo lépe využíváme vodu. Třeba vodu po vyčištění akvárka používáme pro zalití květin v bytě, místo abychom ji jen vylili do kanalizace. Anebo jen taková zdánlivá maličkost, že pro ježdění po Praze preferujeme MHD, namísto individuální dopravy autem.


Sledujte nás

Stojí za přečtení

banner