Eyal Hasson: Důležité je nebýt skrytý za e-mailem

V druhém díle rozhovoru nám Eyal Hasson, manažer globální konzultačního týmu, přiblížil, jaké výhody přináší různorodost jazyků a kultur v technické podpoře. Tým složený z 20 národností, mluvící 14 jazyky, dokáže zákazníkům nabídnout pomoc v jejich rodném jazyce, čímž posiluje vztahy a osobní přístup. Zároveň ale čelí výzvám – kulturním odlišnostem a časovým posunům, které často komplikují komunikaci.

Váš pracovní tým je velmi multikulturní, což přináší i jazykovou rozmanitost. Jaké výhody vám to poskytuje v oblasti technické podpory?

Náš tým je skutečně multikulturní – máme 20 národností a mluvíme 14 jazyky. Komunikace je klíčová, protože lidé nakupují od lidí, ne od robotů. Díky tomu můžeme zákazníkům poskytovat podporu v jejich rodném jazyce, což je pro nás velká výhoda. Nepokrýváme všechny jazyky, ale ty nejběžnější ano, a to nám otevírá nové možnosti a přibližuje nás zákazníkům.

Multikulturní tým není jen o různých jazycích, ale také o rozdílných kulturách. Jak zvládáte jejich soužití?

Nemám žádný speciální recept, ale náš tým spojuje společný cíl – poskytovat špičkovou podporu a úspěšně prodávat naše produkty. Na jazyku nebo národnosti nezáleží, když všichni směřujeme stejným směrem. Inspirujeme se navzájem a rosteme. Nejen ve sportu platí, že poslat na hřiště skvělé hráče je snadné. Ale zajistit, aby spolu fungovali jako vynikající tým, to je opravdu výzva. Jako manažer jsem prostě sám sebou, otevřený komunikaci na lidské úrovni. Důležité pro mě je nebýt „skrytý za e-mailem“ – kdokoliv za mnou může kdykoliv přijít.

Co je pro vás ve vedení týmu tou největší výzvou?

Mám na starosti 140 lidí s různými charaktery, což díky zkušenostem zvládám lépe – už vím, jak s kým komunikovat. Pomáhá mi sedm manažerů, kteří vedou jednotlivé členy týmu. Hlavní výzvou jsou kulturní rozdíly, zejména v komunikaci – třeba v Číně bývá na schůzkách často ticho, přestože vybízím k otázkám. Neformální akce, jako večeře, jsou jiným příběhem, tam jsou i Číňané otevřenější. Další velkou výzvou jsou časové rozdíly, kdy Asie je sedm hodin napřed a Amerika sedm hodin pozadu, což komplikuje nalezení vhodných časů pro společné hovory.

Jaké jazyky nejčastěji využíváte v týmu?

V Asii máme dvě velké hlavní skupiny – jednu v Malajsii a druhou v Číně, kde používáme především čínštinu, japonštinu, korejštinu a angličtinu. V Americe je to vedle angličtiny především portugalština a španělština, a skupiny sedí v Brazílii, v Argentině a v Mexiku. V Evropě, kde máme asi nejvíce jazyků, dominuje angličtina, němčina, francouzština, španělština, ale dokážeme pokrýt i polštinu, ruštinu a ukrajinštinu. Podpora se poskytuje z České republiky a z Bulharska.

Existuje nějaký zvyk, který vás u kolegů z jiné kultury zaujal?

V Číně mě třeba vždy překvapí, jak kolegové ráno přijdou, přichystají si čaj a pak sedí a intenzivně pracují celý den. Je to obdivuhodný přístup. V Praze naopak kolegové z různých zemí sledují, jak Češi chodí na oběd už před polednem, což jim připadá strašně brzy. Někteří kolegové třeba podávají ruku těm, kteří sedí kolem nich, každé ráno, když přijdou do kanceláře. V práci mi tyhle drobné kulturní rozdíly připadají fascinující.

Vnímáte rozdíly ve způsobu práce mezi staršími a mladšími generacemi?

Ano, průměrný věk v našem týmu je kolem 39 let, což má dopad i na chování mladších kolegů – starší kolegové si určují jasné pracovní tempo a přirozeně ovlivňují mladší generaci, která se ale relativně rychle přizpůsobí. Generace Z často chce rychlý růst, vysoký plat, home office, cestování po konferencích, ale díky dlouhodobým cílům, které sdílíme, se to daří zvládat.

Co byste poradil mladým lidem, kteří chtějí uspět v mezinárodním týmu?

Určitě bych doporučil jazyky. Ale také otevřenost – přijímat ostatní s jejich odlišnostmi a dívat se na to jako na příležitost, ne jako na překážku. Je třeba vnímat ostatní jako týmové partnery. Pokud toto zvládnou, věřím, že mohou uspět kdekoliv.