V třetím a posledním dílu rozhovoru odhaluje Eyal Hasson nejen své ambice pro zlepšení předprodejních služeb v globálním měřítku, ale také své soukromé plány.
Eyal Hasson: Svět hudby nikdy úplně neopustím

Manažer s vášní pro hudbu i globální výzvy. Jaké jsou jeho osobní i pracovní motivace? V třetím a posledním dílu rozhovoru odhaluje Eyal Hasson nejen své ambice pro zlepšení předprodejních služeb v globálním měřítku, ale také své soukromé plány. Navzdory bohaté hudební minulosti a dlouhé kariéře jazzového baskytaristy dnes hudbu vnímá spíše jako zdroj inspirace než každodenní náplň.
Co vás osobně motivuje, a na co se těšíte v budoucnosti? Ať už v pracovním světě nebo v soukromí.
Co se týče práce, teď je pro mě hlavní pracovat s globální organizací, která pokrývá celý svět, a posunout ji na úroveň, kde dokážeme nabízet služby předprodeje tak konzistentně, jako byste si dávali kávu ve Starbucks – aby zákazník dostal stejné „presales latte“ a „presales muffin“ bez ohledu na to, kde se nachází. Myslím, že naši konkurenti nic takového v takové kvalitě nemají.
V soukromí bych rád pokácel pár stromů na zahradě, abych měl konečně prostor pro bazén. A těším se na další život v Praze, kde už žiju přes 20 let. Mám rád hudbu a rád navštěvuji koncerty, takže se už těším na další. Před nedávnem jsem se snažil spočítat, kolika živých koncertů jsem se už účastnil – zatím jsem se dostal na číslo 247, ale bude jich určitě víc.
Takže hudba je pro vás důležitá! Co posloucháte právě teď? Máte nějaký oblíbený hudební styl?
Ano, hudba mě provází pořád, hlavně ale díky těm živým koncertům. Zážitky z nich mi pak dlouho zůstávají v hlavě, takže teď poslouchám hlavně hudbu z posledních koncertů, které jsem navštívil. Nedávno to byl David Gilmour, legendární kytarista Pink Floyd, na kterého jsem si zajel až do Londýna, a Nick Cave, kterého jsem viděl před pár týdny v Praze. Takže teď mi v uších zní hlavně oni.
Pomáhá vám hudba v každodenní práci a řízení týmu?
Překvapí vás to, ale v práci hudbu vůbec neposlouchám. Soustředím se na úkoly, případně si pro vyčištění hlavy přečtu nějaký článek. Mám hodně schůzek a často nosím sluchátka kvůli konferenčním hovorům, takže přidávat k tomu ještě hudbu už by bylo moc. Navíc musím (a chci) být kdykoli dostupný pro kolegy.
Nicméně hudba mi pomáhá jinak – díky tomu, že jsem vystudoval konzervatoř v oboru jazz a hraji na baskytaru, tak mám průpravu k improvizaci, což přenáším i do práce. Improvizace není jen o hudbě, ale o schopnosti rychle reagovat, tvořit a nacházet nová řešení, což se mi v pracovním prostředí často hodí.
Jak často si dnes zahrajete na svou oblíbenou baskytaru?
Prakticky vůbec. Profesionálně jsem hrával dlouho, a dnes už mě to tolik netáhne. Není to o nedostatku času, ale o tom, že to, co jsem dřív zvládal s lehkostí, teď zvládám s obtížemi, což je pro mě frustrující. Spousta lidí mi říká, proč už vlastně nehraju, když jsem tomu tolik let věnoval, ale já už hudbu prostě beru jinak. Profesionálně už hrát nemůžu, protože jsem především z pohledu času plně vytížen prací, a tak už to vnímám jako uzavřenou kapitolu.
Hudba ale může být i formou odpočinku. Nemohl byste si třeba jen tak pro radost občas zahrát?
To je pravda, ale když jste něco dlouho dělali profesionálně, berete to už jinak. Představte si, že jste bývalý profesionální sportovec – také si asi ten sport už nikdy nezahrajete jen tak pro zábavu. Buď jdete trénovat mladší generaci nebo se spíš stáváte pasivním fanouškem. Já učitelem být nechci a stejně tak necítím touhu brát si kytaru „jen tak“. Ale víte co, třeba ty moje muzikantské dovednosti ještě opráším a někdy zúročím.
HPE zaměstnává velké množství lidí. Nešla by z nich sestavit kapela?
Hudebníků u nás máme opravdu dost! Ale kdybych se zapojil do zkoušení, asi by mi to často časově nevycházelo, protože by mi do toho vždycky zasáhl nějaký pozdní hovor s Amerikou. Jsem nicméně členem virtuální kapely! Dva mí dlouholetí kamarádi, jeden v Bostonu a druhý v Tel Avivu, se mnou občas takhle hudbu nahrávají. Každý z nás nahraje svou část a pošleme si je. Dvakrát jsme se sešli přímo v Izraeli a nahrávali jsme tam.
Možná je čas to zase oprášit, co myslíte?
Ano, možná! V každém případě, svět hudby mě určitě nikdy úplně neopustí.