Distribuovaná výroba střídá globalizaci

„S nástupem pandemie se ze dne na den zvýšila potřeba IT technologií, protože se většina pracujících (u kterých to bylo možné) přesunula z práce domů. Firmy musely posilovat svou infrastrukturu, aby zvládla současné vzdálené připojení většiny zaměstnanců a bylo také potřeba upravovat řadu procesů a aplikací, aby odpovídaly modelu práce na dálku,“ popisuje dopady covidové krize Jan Kameníček, generální ředitel HPE. Není tomu tak dávno, co řada věcí zkrátka nešla řešit osobně na pobočkách. Tato nárazová digitalizace tak pro IT firmy znamenala obrovský nárůst v souvislosti s potřebou po novém hardwaru, softwaru nebo rapidní „cloudizaci“.

Pandemie zpřetrhala dodavatelské řetězce

Zvýšení poptávky by mělo vést i k rozšíření nabídky, ale vzhledem k uzavřeným fabrikám a hranicím se najednou začal vyskytovat nový problém, rozpad dodavatelského řetězce, ke kterému doposud v takové míře nedocházelo. „Vlivem globalizace přemístily velké firmy svou výrobu do zemí, kde je celý proces vychází levněji. Jsou zde nižší náklady na energie i na pracovníka a samy firmy si pak nechávají jen klíčové know-how,“ popisuje přesun výroby do zahraničí Kameníček. „Tenhle trend ale vyústil v nový problém. Řadu klíčových komponentů dnes vyrábí jeden nebo dva výrobci na světě. Jakmile dojde k uzavření hranic, mají firmy obrovský problém, protože jim zkrátka chybí například specializované čipy nebo procesory, které nikde jinde neseženou. Postavit novou fabriku a tak rozšířit výrobní kapacity pak trvá minimálně dva až tři roky a stojí miliardy dolarů investic.“

V současnosti stojí na IT a infrastruktuře všechny firmy a nedostatek komponentů tak může položit kompletně celý dodavatelský řetězec, který nemusí být schopen reagovat na zvýšenou poptávku. „Současnému trhu zkrátka chybí distribuovaná a diverzifikovaná výroba. Výroba ‚ve velkém‘ je sice v době relativního klidu ekonomicky výhodnější, ale jakmile dojde ke krizi, hroutí se celý trh. Až pandemie poukázala na to, jak je celý tenhle ekosystém vlastně křehký. Jakmile se v něm něco malinko poruší, tak padá jako domino,“ vysvětluje Kameníček.

Řešení problému napomáhá navýšení výrobních kapacit a pokles poptávky

Ačkoliv je již zmíněná výstavba nových fabrik během na dlouhou trať, u většiny dodávek komponentů v Česku se podle Kameníčka trh už dokázal s nově vzniklou situací vypořádat: „V současnosti je to ale dáno především tím, že stávající i noví dodavatelé rozšiřují své výrobní kapacity a že recese způsobuje celkové snížení poptávky v rámci úspor. Trh koncových zařízení v Evropě vloni klesl řádově o 30–40 %. Prodej koncových zařízení, který narostl vlivem covidu, se teď kvůli recesi zase zásadním způsobem propadnul.“ 

Je ale potřeba upozornit, že se situace nezlepšila napříč celým průmyslem. Například automobilový průmysl se s nedostatkem čipů potýká dodnes. Paradoxně jde o jednodušší čipy s nejnižší integrací, jejichž výroba je jednodušší než u pokročilejšího IT. „Současná výrobní kapacita ale přesto automobilkám nestačí, a proto dodávají auta často s roční a delší prodlevou. V IT jsme ve většině oblastí, kromě některých komponent z oblasti síťových prvků, dokázali dodavatelský řetězec narovnat a dnes tak dodáváme v řádu týdnů stejně jako před covidem,“ doplňuje Jan Kameníček.

Z krize se velcí hráči poučili

Všechny velké firmy zareagovaly na pandemii tím, že si u všech svých komponentů rozšířily portfolio dodavatelů na dvě a více firem. Začaly uzavírat nové kontrakty a přestaly ve velké míře využívat na první pohled výhodnější nabídek některých dodavatelů, kteří nabízeli lepší cenu výměnou za exkluzivitu. Tím se zvyšuje odolnost systému proti náhlým a neočekávaným výpadkům nebo již zmíněnému zpřetrhání dodavatelského řetězce.

Dalším velkým poučením je přesun výroby ze zemí s levnější pracovní silou zpět na kontinenty, kde se spotřebovává. Příkladem za všechny je i nové rozšíření výrobního závodu HPE v Kutné Hoře o novou výrobní halu specializovanou na výrobu superpočítačů.

„Dává to smysl nejen byznysově, ale i z hlediska udržitelnosti. Firmy už nechtějí všechno dovážet za obrovské peníze na zaoceánských kontejnerových lodích, které systematicky ničí životní prostředí. Výroba v Asii navíc už ani není tak laciná, jako tomu dříve bývalo, protože přesun výroby do konkrétní lokality mimo jiné způsobuje i lokální růst životní úrovně, což s sebou přináší i růst v oblasti nákladů. Distribuované výrobě navíc hraje do karet i robotizace a automatizace, které nám umožňují stavět fabriky, v nichž není třeba zaměstnávat obrovské množství málo kvalifikovaných pracovníků, ale spíše skupinu expertů, kteří ji udrží v chodu,“ uzavírá generální ředitel HPE v České republice.